Ohlédnutí za Bubnováním pro Bubny 2018

16. říjen – letos již popáté ve znamení rytmu bubnů z Bubnů. Hromadný nesouhlas s tichem pasivního přihlížení zazněl snad již naposledy od nádraží připomínajícího eufemisticky řečeno „smetiště dějin". Bubnujeme letos opět proti tichu mlčící většiny, ale také za nový památník, který se má začít v dohledné době stavět z nádražní budovy dotýkané pohnutou minulostí:

„Některé z důvodů ticha v názvu projektu nového pražského místa paměti pozvolna pomíjejí. Ještě nedávno jsme připomínali, že téma samo je v Praze příliš potichu diskutováno...
I to byl jeden z důvodů názvu Památník ticha.
Pět let se však přehnalo o my zde letos již poněkolikáté voláme nahlas, že náš vývoj se završil. Máme dnes kvalitní projekt, ten předáváme magistrátu, magistrát má finance na přestavbu této budovy. Nyní je na čase bubnovat za to, aby ta přestavba začala co nejdříve a neutichla v příliš pomalém rytmu."

... Z úvodu moderace k letošnímu happeningu těch, pro které pasivní přihlížení není automatickou reakcí na události, které se nemají opakovat.

Bonusem letošního Bubnování pro Bubny byla veřejná prezentace výstavního cyklu Fotbal ve století faulů. Její první etapa odstartovala právě ve výroční den prvního pražského transportu: některé veřejné prostory Prahy 7 budou okrášleny infodeskami s pozoruhodnými fakty o jejich okolí... O kulturní hodnotě obytných domů, o jejich stavitelích, obyvatelích a majitelích. Letná, Holešovice a Bubeneč jsou malebné končiny, ale příběhy jejich obyvatel jsou nezřídka velmi dramatické. Vypovídají o proměnách tradiční identity Prahy. Vzpomínky na unikátní česko-židovsko-německý kulturní i sportovní identitu města charakterizují pozoruhodné příběhy místních obyvatel.
Autoři putování po vrstvách paměti města vyzývají místní obyvatele, aby jim pomohli kompletovat archiv o dávno zapomenutých obyvatelích domů, okolo nichž (snad až dosud) procházíme bez povšimnutí.