2019

2019

31. prosinec 2019

Shrnutí pro rok 2019

Jubilejní rok byl ve znamení událostí starých třicet let, které se zdánlivě netýkají příběhů Památníku ticha. Jeho koncepce veřejné komunikace se však stále více přibližuje hlavnímu klíči budoucí stálé expozice, kterou je "kontextualizace", tedy nadčasový přístup k připomínání minulosti, k paralelám událostí minulých a jejich mentálních podob se současností... Veřejná diskuse o neustále se vracejících závažných sociálních jevech dneška, pro které je historie nejvyšším argumentem, se úspěšně vyhraňuje.

Vše dospělo k rozhodnutí uspořádat velkou výstavu k listopadovému výročí o médiích a současné kultivaci mediálního prostoru. Expozice KOMUNIKACE 89 se stala součástí akcí zastřešených pražským magistrátem pod Festival svobody. V sedmi týdnech mezi říjnem a listopadem prošlo výstavním objektem na Letenské pláni 10 000 návštěvníků, téměř 200 škol a jedna demonstrace o síle 300 000 občanů.

Doprovodné programy úspěšně završily výstavní nabídku, ale také výrazně posunuly dál dramaturgii VYSÍLÁNÍ STANICE BUBNY i vzdělávací metodiku Památníku ticha.
Mediální téma se neslo také letošním BUBNOVÁNÍM PRO BUBNY, jehož moderace byla zasvěcena úvahám předních publicistů o probouzení svobodného tisku a o současné mediální komunikaci v podpoře či škodlivosti komunikace velkých témat spojených s pohnutou minulostí místa.

Završením roku bylo rozsvěcení prvního chanukového světla, jež ukázalo na širokou podporu záměru proměny místa paměti navzdory jeho administrativní stagnaci posledních dvou let.

19. září 2019

DRUHÝ ŽIVOT VENDULKY V.

Dne 18. září se uskutečnila vernisáž putovní výstavy DRUHÝ ŽIVOT VENDULKY V. Za účasti starosty Prahy 7 Jana Čižinského a Ondřeje Kundry, který zde citoval několik krátkých ukázek ze své knihy „Vendulka, útěk za svobodou".

Památník ticha děkuje za tuto nabídku radnice Městské části. Malá expozice velkého příběhu vystavená společně s modelem budoucího památníku je vítaným dialogem o koncepci budoucího místa a paměti a jeho programech probíhajících v současné době i v budoucnosti.

Snímky Jana Lukase budou zde vystaveny do konce října tohoto roku. Příštím zastavením cyklu bude foyer pražského magistrátu.

 

25. únor 2019

Vzpomínka na BIIb / 7. března 18:00

Před 75 lety, v noci z 8. na 9. března 1944, byla spáchána největší hromadná vražda českých občanů v historii. Vyhlazení tzv.  Terezínského rodinného tábora v Osvětimi připravilo v plynových komorách o život během jediné noci na 3700 židovských žen, mužů i  dětí. Samo číslo je nepředstavitelné. Úmysl, s nímž byl tábor založen, představuje mrazivou manipulaci pro uspokojení veřejného  mínění za pasivní účasti Mezinárodního hnutí Červeného kříže.

Setkání ke vzpomínce na noc zmařených nadějí se uskuteční 7. března 2019 v 18 hodin na nádraží Bubny, Bubenská 8b, Praha 7.  Vystoupí česká sopranistka Irena Troupová s klavírním doprovodem Jana Duška. Orchestr Gymnázia Přírodní škola  vzpomene válečné události písněmi dětí z terezínského ghetta a motivy z textů Hanuše Haachenburga.

 

Program

  • Studenti Gymnázia Přírodní škola - písně Osvobozeného divadla: David a Goliáš, Potopa, Stonožka 
  • Studenti Gymnázia Přírodní škola společně s Irenou Troupovou: Klobouk ve křoví
  • Irena Troupová a Jan Dušek - písně válečných skladatelů:
    • Viktor Ullmann: Drei jiddische Lieder
    • Emil František Burian na motivy textů Vítězslava Nezvala: Cocktaily
    • Erwin Schulhoff: Národní písně a tance z Těšínska
  • Studenti Gymnázia Přírodní škola: Víra v nic – zhudebněný text dětského básníka Hanuše Hachenburga Terezínská hymna

Účinkují: Irena Troupová – soprán, Jan Dušek – klavír, Studenti Gymnázia Přírodní škola pod vedením Víta Novotného a Františka Tichého. Moderuje: Tereza Kostková.

 

BIIb plakat 2019 obrazek

Obrázek z časopisu Vedem, který vydávali chlapci v ghettu Terezín.

„Na způsobu, s nímž s námi zacházeli, bylo několik odlišností od běžného zacházení s nově příchozími vězni. Neprošli jsme obvyklou selekcí, nikdo nebyl poslán okamžitě do plynové komory. Neoholili nám hlavy. Muže i ženy umístili do jednoho tábora, byť do zvláštních mužských a ženských bloků. Děti ponechaly s matkami.

V Terezíně jsme ještě byli pan „tenaten", paní či slečna „taata". Zde jsme se stali čísly vytetovanými na levém předloktí. Čísly jsme se hlásili esesákům a na přání některých z nich jsme byli nuceni připojovat „židovská svině", nebo „smradlavý žid". Skutečně jsme byli špinaví a páchli jsme...

...tábor BIIb byl jedním ze sedmi přidružených táborů asi půldruha kilometru od hlavního tábora v Osvětimi. Říkalo se mu Český rodinný tábor. Šlo o obrovský nacistický humbuk. Měl posloužit jako alibi, když se objevily z právy a o organizovaných masových vraždách v Osvětimi. V září roku 1943 dopravili nacisté do tohoto tábora dva transporty z Terezína, v prosinci téhož roku dva další a poté tři v květnu roku 1944. Zářijové transporty byly asi po pěti tisících, květnové čítaly asi sedm tisíc pět set. Každý transport měl zůstat v táboře šest měsíců a pak zemřít v plynových komorách. Zaplynované měli nahradit „čerství" vězni, aby případná komise Mezinárodního červeného kříže zjistila, že jsou vězni v „dobrém" stavu.

Každý z nás měl v ústřední kartotéce hlavního tábora osobní kartu s poznámkou Sonderbehandlung – Zvláštní zacházení. Nacisté měli pro všechno krycí názvy. Zvláštní zacházení znamenalo v nacistickém žargonu smrt v plynové komoře. V noci z 8. na 9. března 1944 odvezli nacisté – až na malé výjimky – všechny dosud žijící vězně ze zářijového transportu do plynu – kolem 3800. Byla to největší masová vražda českých židů."

Stránský, Pavel. Poslové obětí. 1999.


Památník šoa Praha a Institut Terezínských skladatelů ve spolupráci s Terezínskou iniciativou a Židovským muzeem v Praze pod záštitou radní pro kulturu hlavního  města Prahy Hany Třeštíkové a starosty Prahy 7 Jana Čižinského
zvláštní poděkování patří Magistrátu hlavního města Prahy, hlavnímu partneru akce

loga partneri 2019