Novinky

27. srpen 2019

Výstava Komunikace 89 aneb státní převrat bez internetu

Originální událostí k připomenutí výročí sametové revoluce bude výstava nazvaná Komunikace 89 aneb státní převrat bez internetu. Tu bude možné zhlédnout od 11. října do 30. listopadu denně od 14 do 19 hodin ve výstavním prostoru naproti fotbalovému stadionu Sparty na Letenské pláni. Výstavní a komunikační projekt, který pořádá autorský tým z chystaného Památníku ticha, prožitkovou formou přiblíží komunikační a mediální pozadí zlomových okamžiků politického převratu roku 1989, a to nejen samotného 17. listopadu. Poukáže především na datum 25. listopadu, kdy došlo k pádu cenzury, a mladším ročníkům tak přiblíží, jak se „dělala revoluce" bez internetu a sociálních sítí.

Komunikace 89 aneb státní převrat bez internetu (foto: Jaroslav Krejčí)

Součástí výstavy bude i představení cyklu archivních fotografií Jaroslava Krejčího zachycujících dění listopadových dní roku 1989 skrze tehdejší osobnosti politického a protikomunistického dění, jako jsou například Václav Havel, Alexander Dubček či Karel Kryl, ale také herců a studentů, kteří putovali republikou jako informátoři o událostech, které státní média cenzurovala. Fotograf během krátkého období zachytil několik tisíc obrazů na negativy, které později prošly povodněmi, díky čemuž získaly jedinečnou patinu. Doprovodný program nabídne diskuse a workshopy na téma proměny pohledu na hrdinství od ideologizovaných symbolů režimu k autentickým příběhům dvacátého století. Chybět nebudou dílny a besedy s významnými osobnostmi mediálního světa jak z doby před třiceti lety, tak ze současnosti jako je Petr Pithart, Karel Hvížďala, Ivo Mathé, Michal Žantovský, Jan Urban a další. Chybět nebude vzdělávací program pro školy vytvořený v koordinaci s Festivalem svobody a aktivitami neziskové organizace Post Bellum.

Výstava Komunikace 89 mladším generacím například ukáže, jak se šířily informace v dobách, kdy neexistovaly sociální sítě, internet či mobilní telefony. Všem návštěvníkům pak nabídne návrat do časů za soumraku totalitního režimu, kdy o proměnách země rozhodovalo množství lidí na ulicích a kdy o velikosti pouličních manifestací rozhodovala pouze schopnost šíření informací o prorežimními médii utajovaných událostech. „Výstavou chceme upozornit na symbolický počátek otevřené komunikace, na faktickou revoluci listopadového převratu, jíž je návrat k vlastní identitě a svobodě slova," říká organizátor výstavy Pavel Štingl. „Jen díky individuálnímu rozhodnutí tři čtvrtě milionu občanů a jejich veřejně projevené vůli se totiž 25. listopadu 1989 uskutečnila největší národní manifestace dvacátého století, přímým přenosem Československé televize se rozšířila do celé republiky, a tak padla cenzura normalizace," dodává Štingl. Výstava podle organizátorů tak přiblíží dobu, která neznala sociální sítě a kdy ideologizované „pravdy" k masám putovaly dobře kontrolovanými masmédii. „Základním posláním projektu Komunikace 89 je vytvořit vzdělávací prostor pro rodiny, školy, zájmové skupiny a návštěvníky všech generací, který připomene, jak se informace o převratných okamžicích šířily," upřesňuje Štingl. „Chceme ukázat, jak probíhala komunikace v době, kdy hlavní argumenty bylo třeba obhájit přímým dialogem, osobním kontaktem, veřejnou diskusí. Bez internetu, mobilních telefonů a sociálních sítí," dodává. Výstava Komunikace 89 se zároveň také dotkne tématu fake news a manipulace moderními médii. „Výstava i veřejná komunikace s ní spojená by měla být výzvou k posílení mediální výchovy, která je u nás nesystematická jak ve školách, tak ve veřejnoprávním prostředí," uzavírá organizátor Pavel Štingl.

Výstavu Komunikace 89 aneb státní převrat bez internetu připravuje autorský tým Památníku ticha. Výstava je pořádána a organizačně zajišťována s laskavou podporou Ministerstva kultury ČR, Hlavního města Prahy a Městské části Praha 7. Projekt probíhá pod záštitou Ministerstva kultury ČR, primátora Prahy Zdeňka Hřiba a starosty Prahy 7 Jana Čižinského. Mediálními partnery jsou Česká televize a Český rozhlas. Partnerem projektu je Festival svobody.

Více informací na www.komunikace89.bubny.org a rezervace lektorované prohlídky na rezervace@bubny.org

Kontakt pro média:
Martina Chvojka Reková
martina.rekova@4press.cz
+420 731 573 993
Klára Bobková
klara.bobkova@4press.cz
+420 731 514 462
Památník ticha – Nádraží Bubny:
Bubenská 177/ 8b, 170 00, Praha 7
www.bubny.org

Památník ticha je název projektu revitalizace nádraží Bubny v moderní prostor pro veřejný dialog o dědictví minulosti jako stigmatu dneška. Realizátorem je obecně prospěšná společnost Památník Šoa Praha o.p.s. V současnosti jsou jejími hlavními aktivitami přeměna místa paměti na moderní instituci s expozicí světového měřítka, vývoj scénáře stálé expozice budoucího památníku, ale také výstavy a sezónní akce pro širokou veřejnost. V koordinaci s širším okruhem partnerů je vyvíjena koncepce vzdělávání v budoucím památníku a v prostoru s ním spojeném. V roce 2013 byl ustaven Čestný board Památníku ticha, jehož členy jsou bývalá ministryně zahraničních věcí USA Madeleine Albrightová, zvláštní poradce pro záležitosti holocaustu při americkém ministerstvu zahraničních věcí Stuart Eizenstat, Karel Schwarzenberg, Bill Shipshey - zakladatel "Art for Amnesty International", lord Alf Dubs a americký psycholog a profesor Philip Zimbardo.

Tiskovou zprávu si můžete stáhnout zde: Komunikace 89.pdf

26. srpen 2019

Židovská obec v Praze k článku „Jak vydělávat na holocaustu II“

Prohlášení k článku „Jak vydělávat na holocaustu II"

(publikováno 23. 08. 2019, Mladá fronta DNES, autor: Jaroslav Plesl)

Panu redaktorovi se nelíbí projekt Památníku ticha na nádraží Bubny a ve svém článku odsuzuje a zpochybňuje postup realizace projektu. Pan redaktor má jistě právo upozornit na podezření z pletich, na nedodržování zákonů, dávat podněty kontrolním institucím a může mít výhrady k politickým názorům té či oné strany.

Pan redaktor tak ovšem nečiní a místo toho píše s užitím slovníku antisemitů a popíračů holocaustu „o obchodu s holocaustem", čímž uráží celou židovskou komunitu a každého, kdo ví, co holocaust znamenal. Zabývat se holocaustem je jako mluvit na virtuálním hřbitově miliónů, kde nejsou hroby ani náhrobní kameny, a kde by bylo vhodné se podle toho chovat. Pan redaktor však prokazuje absolutní absenci etiky a na tomto hřbitově se chová jako hulvát. Vulgárním způsobem vyjadřuje jen svá podezření a osobní nelibost, žaluje, soudí a odsuzuje.

Prohlašuji, že návrh projektu Památník ticha podporuji, že jej vnímám jako důstojné připomenutí tragických událostí 20. století. Jsem velice rád, že paní primátorka Krnáčová, současní představitelé hlavního města Prahy, Městské části Prahy 7 a mnozí další došli k přesvědčení, že podobné muzeum v Praze chybí, že chybí místo, které bude důstojně ukazovat jednu z nejsmutnějších událostí dějin Prahy, kdy branami nádraží Bubny navždy odešly tisíce jejích obyvatel.

Na nádraží Bubny již Památník ticha realizoval desítky pietních, vzpomínkových a vzdělávacích projektů, které byly skvěle hodnoceny přeživšími holocaustu a všemi, kteří si hrůzy minulosti připomínají jako memento pro naši budoucnost. Vysoká návštěvnost a atmosféra akcí je příslibem, že Památník ticha bude důstojným místem paměti a vzdělávání. Vítám vznik Památníku ticha a děkuji vedení hlavního města a městské části, že tento mimořádný projekt podporují.

František Bányai
předseda Židovské obce v Praze

Prohlášení bylo zveřejněné na webu Židovské obce v Praze 26. 8. 2019.

25. srpen 2019

Vyjádření k „CHUCPE“ pana šéfredaktora Plesla

Osobní vyjádření k „CHUCPE" pana šéfredaktora Plesla s názvem „Jak vydělávat na holocaustu II"

Původně se mi na tuto močůvku okurkové sezony ani nechtělo reagovat, ale sešlo se několik impulsů z okruhu podporovatelů Památníku ticha s tím, že tuto snůšku dezinformací nelze nechat bez povšimnutí. Nechám na představitelích Židovské obce v Praze, Federace židovských obcí v ČR, vedení Památníku Terezín či Terezínské iniciativy, aby vyjádřili svůj postoj k emotivnímu výlevu šéfredaktora Plesla, kořeněném pojmem holocaust.

Pro webové stránky ops Památnk šoa Praha si dovolím si reagovat osobně:

Od chvíle, kdy článek vyšel, se ptám, co je motivem takové pozornosti nejčtenějšího deníku. Autora jsem osobně viděl stěží několikrát v životě a nepůsobil na mne jako někdo, kdo by měl patent na to, jak připomínat holocaust, či byl odborníkem na vzdělávání v novodobé historii.

Pan šéfredaktor ve svém textu žánru „názor“ navazuje na čtyři roky starý článek kolegy Varyše, který pod stejně bulvárním názvem napadal jmenovitě různé osobnosti, na vývoji Památníku ticha nezištně zúčastněné. I tenkrát se autor textu opíral o řadu nepravd a útočil na základě zcestné argumentace. Bylo to diflamující, nezbylo než text zažalovat.

Následovala řada soudních peripetií, první rozhodnutí soudu, odvolání. Nakonec Vrchní soud v Praze rozhodnul, že se Mafra musí za článek omluvit, což se také stalo. Informace v „názoru“ pana šéfredaktora Plesla, že tyto „figury“ prohrály u nejvyššího soudu je opět zavádějící, protože k poslednímu verdiktu se obě strany z různých příčin dovolaly k Nejvyššímu soudu a ten po dlouhém rozvažování rozhodl causu vrátit k nižší instanci. Trapný spor trvá dále a jediný výsledek v právní moci je rozhodnutí, že se MF DNES musela omluvit se za informace v komentáři z roku 2015.

Všechny spekulace pana Varyše i pana Plesla jsou celkem jasně zaprotokolovány v soudních spisech. Pro ty, kteří nelehávají v soudních stenogramech, stručně shrnu:

• Projekt Památník ticha vzniknul z potřeby skupiny lidí především proto, že město Praha za třičtvrti století po válce nedokázalo vytvořit vhodnou platformu pro moderní připomínání příběhů holocaustu a vzdělávaní v jejich odkazu. Iniciativu postupně začaly podporovat klíčové instituce židovské komunity, významná pražská muzea a památníky.
• Obecně prospěšná společnost vznikla zcela záměrně proto, aby si vhodný objekt pronajala k předem jasnému účelu. K jejímu kreditu na počátku přispívaly tvůrčí biografie autorů a iniciátorů celého záměru.
• Už opakovaná teze článků Mafry, že se obecně prospěšná společnost zmocnila nádraží bez výběrového řízení, je asi stejně logická, jako kdybychom tvrdili, že se má výběrové řízení dělat na každý pronájem bytu na Jižním Městě. České dráhy měly v majetku chátrající nádraží, jehož provoz byl dávno zastaven. Někdo (rozuměj my) přišel s nabídkou, že si nádraží pronajme, zhodnotí a využije k obecně prospěšnému cíli, jenž vychází z faktu, že jde o budovu spojenou s tragickými osudy tisíců Pražanů.
• Bylo to v době, kdy neexistovala žádná perspektiva, že by stát, případně město objekt proměnil na důstojnou připomínku pražských deportací.
• Vznikla regulérní nájemní smlouva. Je tedy jen opakovanou chimérou MF DNES, že by se o využití nádraží mělo soutěžit. Proč? Vždyť jeho tehdejší majitel - České dráhy žádný původní kulturní záměr s nádražím neměly! Byla to naše iniciativa.

Představa pana Plesla o pohybu veřejných financí odpovídá nejspíš realitě, že jeho deník je financován z korporátních zdrojů. Nejspíše vůbec neví, jak se státní podpory administrují. Opominu-li poněkud zcestný náznak toho, že bychom jako nezisková organizace snad měli přestavbu nádraží platit z vlastní kapsy, pak je logické, že po obsáhlém vývoji projektu, podpořeném soukromými dary, hledáme finance ze státních či obecních zdrojů.
... Téma místa paměti tomu odpovídá a fakt, že zde suplujeme stát, také.

Máme dnes řádné smlouvy o majetkových vztazích a finanční plán pro přestavbu nádražního objektu spojeného s genocidou téměř padesáti tisíc obyvatel Prahy židovského původu. Dalo nám to hodně práce a nikomu z nás za to nikdo nedával žádný plat (viz Výroční finanční bilance). Vyjednali jsme podporu Magistrátu hlavního města Prahy a resortu kultury. Oba investiční záměry jsou administrovány dle všech zákonných norem a vyhlášek. Ty ovšem, navzdory zamlžené informaci autora článku o „dobrém kšeftu“, vůbec nedostaneme do ruky. V jednom případě administruje investici magistrát sám, ve druhém případě se řídí vyhláškami resortu kultury, kde každá faktura prochází pečlivou kontrolou složité struktury.

V minulosti jsem si vážil toho, že šéfredaktor MF DNES své postavení opírá o kvalitní vzdělání a zahraniční praxi. Ne u všech jeho kolegů tomu tak je. Netušil jsem však, že se vyzná i v architektuře. Ani já, jako vedoucí autorského týmu, který sám má za sebou řadu muzeálních projektů, se v ní dobře nevyznám. Proto jsme celou věc svěřili těm nejlepším architektům. Ti sestavili odbornou porotu veřejné soutěže. Všichni jsou členy komory architektů. Vše je popsáno na našich stránkách.

V závěru textu v rubrice Názor se objeví hanlivé slovo jazyka jidiš „chucpe“. Je opravdu chucpe, když mne někdo bez podložených důkazů obviní, že jsem se rozhodl obohatit na holocaustu. Pokud už sedmým rokem intenzivně usiluji o vybudování pražského památníku šoa na místě židovských deportací, celé to administruji v dnešním technokratickém bludišti bez nároku na plat, pak nejspíš proto, že v mé rodinné biografii šestatřicet nejbližších příbuzných nemá vlastní hroby, protože byli zavražděni v lágrech konečného řešení. 

A na těch se tedy podle „názoru“ Jaroslava Plesla obohacuji!

Pane šéfredaktore, Vy jste chucpe !

Pavel Štingl, 24. 8. 2019

Článek J. Plesla z 23. 8. 2019 z MF Dnes s názvem „Jak vydělávat na holokaustu II“ ke stažení: Jak vydělat na holokaustu II.pdf

14. srpen 2019

Projektem sezony bude výstava

Expozice, vzdělávací projekt mediální výchovy a cyklus doprovodných kulturní programů bude zahájen 10. října 2019

13. srpen 2019

FOTBALOVÁ VÝSTAVA JIŽ PODRUHÉ ODLOŽENA !!!

Výstava "FOTBAL VE STOLETÍ FAULŮ" je dokončena, připravena k instalaci, ale již podruhé odložena.

Otevřít veřejnou komunikaci o závažných společenských jevech spojených s neonacismem a xenofobií je velmi obtížné bez podpory dotčených institucí a politických okruhů. Autoři výstavy nesouhlasí s dlouhodobou tolerancí těchto jevů na sportovních stadionech a jsou připraveni téma rozvíjet i v budoucnu.

Oficiální vyjádření památníku ticha ke zrušení výstava FOTBAL VE STALETÍ FAULŮ pro sezonu 2019 je ke stažení zde: 
Pamatnik.ticha.k.vystave.FOTBALOVE_FAULY.pdf

20. červen 2019

Fotbal ve století faulů

Na letenské pláni vyroste třicetimetrová bouda od Davida Vávry hostící výstavu Fotbal ve století faulů

Doprovodí ji interaktivní výstavní trasa Paměť města po území Letné, Bubenče a Holešovic

Bouda připomínající předválečnou fotbalovou šatnu bude od 1. září do 10. října na Letenské pláni hostit výstavu Fotbal ve století faulů. Organizátorem výstavního projektu, který otevírá dialog k současným xenofobním projevům na fotbalových stadionech, je autorský tým z chystaného Památníku ticha. Architektem třicetimetrové boudy hostící výstavu Fotbal ve století faulů je David Vávra. Projekt navazuje na loňský výstavní program Paměť města, jeho nová trasa bude mít celkem osm infopanelů. Začne u boudy a končit bude symbolicky na nádraží Bubny. Jedná se o jednu z posledních výstavních akcí na místě, kde v roce 2021 vyroste Památník ticha. Součástí akce bude i program pro školy.

Dřevěnou boudu naproti stadionu Sparty na pražské Letné pojal architekt David Vávra jako budovu o rozměru třicet krát deset metrů připomínající fotbalovou šatnu předválečných časů. Několik ohořelých trámů vzpomene dobu, kdy se přes letenské stadiony přehnal požár konce druhé světové války.

Výstavní prostor v interiéru boudy nabídne sedm ohlédnutí do různých časů, kdy se do fotbalového světa připletla ideologie a napáchala mnoho špatného pro sport samotný,

říká organizátor výstavy a duchovní otec Památníku ticha Pavel Štingl.

Samotná výstava Fotbal ve století faulů v interiéru boudy nabídne odlišný pohled na zideologizovanou agresivitu v dialogu sportovních tribun a upozorní na to, co totalitní ideologie v minulosti způsobily sportu a jeho příznivcům. Není proto náhodou, že bouda bude stát přímo uprostřed Letenské pláně – na trojmezí někdejších fotbalových areálů Sparty, Slávie a německého klubu DFC. Návštěvníci tak budou putovat obdobími od počátku fotbalové historie v Čechách až do současnosti, kdy jsou xenofobní projevy v řadách rowdies aktuálním celoevropským problémem.

Střety ideologií s fotbalovým světem budou v prostorách boudy na Letné představeny v podobě komiksových obrazů, vtipně komentovaných autentických snímků a dramatických osobních příběhů známých a zapomenutých fotbalových hvězd. Právě skrze tyto osobní příběhy na pozadí různých politických rozmarů a manipulací poodhalí výstava minulost fotbalových klubů včetně okamžiků, kdy tyto kluby bojovaly o samotné přežití – a ne vždy se jim to podařilo.

Výstavou chceme otevřít diskusi o extrémních projevech ideologicky motivované agresivity současné fotbalové atmosféry, která je mnohdy poznamenána xenofobií s ozvuky neonacismu a antisemitismu,

říká Pavel Štingl.

Organizátoři považují za důležité připomínat, že byly doby a režimy, které pod stejnými gesty a podobnými hesly, jež se nyní objevují, manipulovaly nejen fotbalovou obec, ale celý národ a jeho hodnoty a různými způsoby perzekuovaly či likvidovaly významné osobnosti sportu i kultury.

Okolí objektu boudy bude po dobu trvání výstavy současně dějištěm doprovodného programu. Ten mimo jiné nabídne skeče souboru VOSTO5 či turnaj "čestné ligy", v němž přislíbili účast herci Ivan Trojan, David Novotný nebo Ondřej Vetchý.

Nedílnou součástí výstavy bude také výstavní trasa Paměť města. Některé hvězdy letenských stadionů byly totiž deportovány do Terezína s téměř padesáti tisíci pražskými občany židovského původu. Výstavní trasa bude mít proto v září na území Letné, Bubenče a Holešovic nově osm zastávek s venkovními infopanely umístěnými na stěnách domů s informacemi k jednotlivým příběhům. Trasa návštěvníky dovede z letenské boudy na nádraží Bubny, které je neodmyslitelně spojené s válečnými deportacemi. Zde bude umístěna expozice zapůjčena Památníkem Terezín, připomínající fotbalovou ligu v ghettu.

Výstavu Fotbal ve století faulů a výstavní trasu Paměť města v ulicích Prahy 7 připravuje autorský tým Památníku ticha ve spolupráci s městskou částí Praha 7, Židovským muzeem v Praze a Muzeem hlavního města Prahy. Partnerem výstavy je Gymnázium Přírodní škola. Projekt probíhá pod záštitou primátora Prahy Zdeňka Hřiba, radní pro kulturu Prahy Hany Třeštíkové, Ministerstva kultury ČR a starosty Prahy 7 Jana Čižinského. Partnerem projektu je Správa železniční dopravní cesty, mediálními partnery jsou Česká televize a Český rozhlas.

Celou tiskovou zprávu lze stáhnut zde: Tisková zpráva: Fotbal ve století faulů.docx

8. březen 2019

Ohlédnutí za vzpomínkovým večerem k 75. výročí likvidace BIIb

7. března 2019 hostilo nádraží Bubny vzpomínkový večer k 75. výročí likvidace tzv. Terezínského rodinného tábora. Institut terezínských skladatelů oslovil skvělou sopranistku Irenu Troupovou, která uvedla pásmo písní skladatelů pohnutých válečných osudů. Společně se zpěváky Gymnázia Přírodní škola připomněla everygreen Jaroslava Ježka Klobouk ve křoví. Citace ze vzpomínkových knih na osvětimský barák BIIb završili studenti hudební adaptací textu dětského básníka Terezínského ghetta Hanuše Hachenburga „Víra v nic". Poetická variace doslova zhypnotizovala přeplněnou odjezdovou halu neopakovatelným prožitkem chvíle na místě paměti.

Velké poděkování za moderaci patří Tereze Kostkové, za podporu pak Praze 7, zastoupené starostou Janem Čižinským, magistrátu Hlavního města, reprezentovanému radní pro kulturu Hanou Třeštíkovou. Velikou ctí nám byla účast členů Terezínské iniciativy - tedy přeživším, kteří přišli na místo svých dávných vzpomínek. Přivítali jsme tři velvyslance, prvního místopředsedu Senátu Parlamentu České republiky Jiřího Růžičku a hlavně několik desítek návštěvníků, kteří zcela zaplnili hlediště a někteří i jeviště.

Vzpomínka na události BIIb otevřela kulturní sezonu Památníku ticha, která se ve svých dalších plánech má věnovat probouzení paměti. Otevírání minulosti v devítkovém roce.

26. říjen 2018

Paměť města v osobních příbězích sportovních hvězd

Co má společného fotbal a Památník ticha? Také některé hvězdy letenských stadionů byly deportovány do Terezína s téměř padesáti tisíci pražskými občany. Kdysi byla Letenská pláň pražským sportovním Olympem, kde se zrodily pražské fotbalové kluby, mezi nimi DFC, Slavie a Sparta, které hrály evropskou ligu. Snahou projektu Paměť města v osobních příbězích sportovních hvězd je mimo jiné poznat poselství skryté pod omítkou starých domů, jenž jsouvelkým poučením o našich povahách a charakteru míst. Organizátoři projektu z Památníku ticha, jenž vzniká na nádraží Bubny, pracují s vrstvami paměti v krajině města a odkrývají zapomenutá svědectví domů, které jsou stále viditelným a mnohdy krásným důkazem kulturní hodnoty města. „Tehdejší obyvatelé města, mezi nimi i stavitelé, architekti či slavní fotbalisté zde v různých dobách prožili velké příběhy. Budovy jsou svědectvím unikátního multikulturního soužití Čechů, pražských Němců a obyvatel židovského původu, které dokumentuje zaniklou atmosféru a identitu metropole," říká Pavel Štingl, duchovní otec Památníku ticha.

Žijete v okolí Erhartovy cukrárny, stylové perly tradičního interiéru 30. let? Zapátrejte v rodinném archivu
či v paměti svého okolí a spojte se s námi na: pametmesta@bubny.org.

Organizátoři Bubnování pro Bubny a zástupci chystaného Památníku ticha zahajují 16. října 2018 ve výroční den prvního pražského židovského transportu, který se odehrál v roce 1941, výstavní projekt Fotbal ve století faulů. Jeho součástí je právě otevřená interaktivní výstava Paměť města v osobních příbězích sportovních hvězd, do které se může zapojit i veřejnost. Na území Letné, Bubenče a Holešovic v Praze byly instalovány infopanely, které propojují osudy pozoruhodných domů, fotbalových hvězd, architektů i dalších obyvatel v okolí tehdejšího fotbalového Olympu. Organizátoři vyzývají veřejnost k zaplnění bílých míst v příbězích lidí, kteří v těchto místech bydleli před námi. Veškeré informace, rodinné archivy, fotografie nebo jen vzpomínky je možné zasílat (či jen zapůjčit k okopírování týmu historiků) na pametmesta@bubny.org.

Erhartova cukrárna.

Jednou ze zastávek je stylová perla tradičního interiéru 30. let Erhartova cukrárna coby součást funkcionalistického domu architekta Eugena Rosenberga. Ta se stala mimo jiné dějištěm tajné schůzky pro záchranu kamaráda před deportací do koncentračního tábora. V okolí tehdejší cukrárny a kavárny žily velké hvězdy fotbalu, mezi nimi i legendární útočník Slavie Josef „Pepi" Bican. Ten byl schopen vlastní hotovostí a ve spolupráci s pokladníkem Slavie Antonínem Žbánkem pokrýt potřebné finance pro vykoupení nepřekonatelného fotbalového komentátora Josefa Laufera z nástupu do transportu. Klasik rozhlasových vln Josef Laufer díky tomu žil až do roku 1966. Toto místo stejně jako ostatní stanoviště nabízí osudy mnoha dalších osobností a obyvatel tehdejší Prahy předkládaných týmem historiků. V dnešní Erhartově cukrárně je umístěný infopanel k tomuto místu.

Další infromace o výstavě a jejich lokalitách se dozvíte v tiskové zprávě: Tisková zpráva - Paměť města v osobních příbězích sportovních hvězd